Vztah mezi průmyslovou činnost&iacute; a okoln&iacute; př&iacute;rodou se často zjednodu&scaron;uje na černob&iacute;l&yacute; střet. My v Sedleck&eacute;m kaolinu se na to ale d&iacute;v&aacute;me jinak - jako na kontinu&aacute;ln&iacute; dialog, kter&yacute; trv&aacute; už od roku 1892. Pevně věř&iacute;me, že modern&iacute; průmyslov&aacute; firma krajinu nevlastn&iacute;, je pouze jej&iacute;m dočasn&yacute;m n&aacute;jemcem a spr&aacute;vcem, kter&yacute; m&aacute; mor&aacute;ln&iacute; i odborn&yacute; z&aacute;vazek ji v budoucnu předat v co nejlep&scaron;&iacute;m stavu.
Těžba nerostn&yacute;ch surovin je pro n&aacute;s jen jednou, časově omezenou kapitolou v mnohem del&scaron;&iacute;m životn&iacute;m cyklu země. Proto o každ&eacute;m ložisku přem&yacute;&scaron;l&iacute;me v horizontu dek&aacute;d, nikoliv kvart&aacute;lů. Tento př&iacute;stup zač&iacute;n&aacute; hluboko v na&scaron;em v&yacute;zkumu a technologick&eacute;m procesu, kde inovace slouž&iacute; spolehlivosti a udržitelnosti. Rekultivace pro n&aacute;s nen&iacute; jen z&aacute;konnou povinnost&iacute;, kterou ře&scaron;&iacute;me až po skončen&iacute; prac&iacute;. Je to kreativn&iacute; proces obnovy, kter&yacute; pl&aacute;nujeme souběžně s prvn&iacute;m z&aacute;sahem do ter&eacute;nu.
Na&scaron;&iacute;m c&iacute;lem je vytv&aacute;řet krajinu, kter&aacute; bude po skončen&iacute; těžby znovu pln&aacute; života. Ať už jde o n&aacute;vrat k přirozen&yacute;m biotopům, v&yacute;sadbu lesů nebo budov&aacute;n&iacute; rekreačn&iacute;ch z&oacute;n pro komunitu, každ&yacute; krok konzultujeme s odborn&iacute;ky tak, aby obnova d&aacute;vala smysl ekologick&yacute; i společensk&yacute;. Respekt k materi&aacute;lu, technologii a krajině je u n&aacute;s neodděliteln&yacute;. Chceme, aby stopy, kter&eacute; v kraji zanech&aacute;v&aacute;me, nebyly vn&iacute;m&aacute;ny jako jizvy, ale jako důkaz, že průmysl může b&yacute;t s př&iacute;rodou v dlouhodob&eacute; rovnov&aacute;ze.
&nbsp;

Průmysl a krajina: společná cesta